Moje anabáze jak jsem kupoval a vracel tepláky

přátelé, musím Vám říct, že tento příspěvek píšu tak nasraný že si to ani neumíte představit. Všecko začalo tím, že jsem is v pondělí roztrhl své milované tepláky ve fitku, kdy jsem zavadil a debilní hřebík v šatně, který čouhal ze skříňky. Mělo to aspoň pozitivní efekt na cvičení, páč jsem fakt zuřil a tím pádem jsem měl větší sílu. Ale zpátky k věci. Přišel jsem domů a pokusil se tepláky zašít, vypadalo to docela jednoduše. No ..zkrátím to… snažil jsem se o to hodinu, a pak přišla mamča… ta mi řekla že jsem se asi zbláznil, protože to je příliš velká díra na zašití a je třeba dát tam nášivku. To jsem ale zavrhl…. chodit s nášivkou jako osel jsem nechtěl. No což už, nezbývalo než sednou ke googlu a hledat ten samej model. Možná si někdo z Vás klepe na čelo, že řeším tepláky, ale měl jsem je fakt dlouho a tolikrát jsem je odžmolkovával, že bych je nosil asi už do konce života ( nevím jestli tím odžmolkováváním vzniká nějakej vztah… No samozřejmě, že vzhledem k tomu že jse ty tepláky měl dobrých 5 let, tak najít stejné byl nadlidský úkol, sondoval jsem asi 20 minut heuréku, zboží cz atd pak googlil seznamoval, bingoval, dokonce jsem projížděl Ebay a víte co jsem našel? Velkej prd! Tak jsem to vzdal a šel nasranej spát. Druhej den jakoby zázrakem jsem viděl blikací banner s nových obchodem na tepláky ( že by remarketing nebo cookies? ) tak jsem tam klikl…a světe hleď…moje pánské tepláky, akorát nové byli tam! Okamžitě jsem je celý nadšený objednal a i kdyby mi ten den ukradli auto, stejně bych byl happy.pánské černé tepláky

No ale nadšení brzy vyprchalo…. večer jsem po příchodu z práce četl potvrzovací email z eshopu, že tento model je do 5-10 pracovních dní, že je skladem u dodavatele. No nejdříve jsem jim chtěl pěkně nadat, ale uznávám, že v prvotním nadšení jsem nesledoval jejich skladový stav a později když jsem to kontroloval měli u produktu tuto informaci opravdu uvedenou. Tak jsem řekl jo v pohodě no nevadí. Obchod mě zároveň ještě požádal o uvedení mé výšky a váhy, aby zjístili že jsem objednal správnou velikost. Odepsal jsem jim ( teď už vím že chybně) že mě těší jejich zájem, ale že mám stejný model již doma a tak vím že velikost je OK. … O 2 týdny později….. došly domů, nutno říct že jsem každý den vyhlížel pošťáka jako důchodce co čeká na důchod. No jak asi už víte, nemohl jsem vyhlížet stále a tak e pošták klasicky vyprd na zvonění a jen hodil lístek do shcránky. Ale šlo jej vyzvednout ještě ten den od 17:0 takže jsem to tak neřešil Balíček jsem si donesl domů vybalím je a málem mě trefí cip…. už na 1 pohled jem poznal, že ty tepláky jsou zatraceně malé. No aby ne, byla to kopie made in china a jejich velikost M je jako naše XXXXS snad… v tu chvíli mě slyšelo určitě celé sídliště….. no co řekli by jste si.. tak je zabalil a poslal zpátky a chtěl správnou velikost nebo prachy zpátky. Bohužel jakmile jsem zjístil že jsou tak na 12 leté podvyživené dítě, hytl jsem nerva a roztrhl je vejpůl, takže o nějaké vratce nebylo ani řeči…. Dal jsem is 2 panáky kořale a šel dřepovat do fitka. Za 2 dny pišel dotazník z heuréky….. čekám jen kdy mě heuréka za můj kometář zabanuje na věky :-D

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ AKVARIJNÍ ROSTLINY

Protože jak jsem uvedl v popise, jsem opravdu vášnivý kavarista rozhodl jsem se z tohoto blogu tak trochu udělat speciálku na tento obor :) Doufám že sem časem dostanu i návštěvníky z vyhledáváčů :)

Na začátek jsem se tedy rozhodl, že Vám rozdělím rostlinky do základních skupin.

typy vodních rostlin do akvária

Podle jejich stavby a především lis­tů lze vodní a bahenní rostliny (zde označované souhrnně jako „akvarij­ní rostliny“) rozdělit do sedmi sku­pin:

1. rostliny s pásovitými či vlák­nitými listy.

2. rostliny s drobnějšími listy vyrůstajícími nad sebou na lo­dyze,

3. rostliny s dlouze řapíkatými listy.

4, jemnolisté rostliny.

5. plovou­cí rostliny.

6. rostliny s plovoucími (vzplývajícími) listy.

7. bahenní rost­liny.

Skupina 1; Rostliny jsou dobrými producenty kyslíku, přednost dáva­jí světlým stanovištím, někdy tvoří kobercové porosty. Šlahouny se přichycují do dna skleněnými tyčin­kami nebo kameny, aby zakořenily, Většinou vyžadují též výživu kořeny, vhodné je použití květináčků. Od-denky se mohou rozdělovat. Zákru­tí chy a šípatky nevysazovat společ­ně s kryptokorynami

 Skupina 2: Rostliny jsou dobrými producenty kyslíku, poskytují rov­něž dobré úkryty, Sází se v trsech. Živiny přijímají celým povrchem těla, bez využití kořenů. Proto je lze přichycovat v substrátu skleněný­mi tyčinkami nebo kameny, dokud nezapustí vlastní příchytné kořínky. Množení šlahouny nebo řízky, Svět­lé stanoviště.

Skupina 3: Rostliny dávají přednost tlumenému světlu a měkké vodě, V některých případech je vhodné použití květináčů. Kryptokoryny nepěstovat společně se zákruticha-mi a šípatkami!

Skupina 4: Velmi silní producenti kyslíku, některé druhy (kabomba) vyžadují velmi měkkou vodu a silné osvětlení. Slouží jako úkryty a třecí substrát, Kořeny mají pouze upev­ňovací význam, rostliny se zasazují v trsech. Množení řízky.

Skupina 5: Rostliny slouží jako tře­cí substrát. Vyžadují velké množ­ství světla. Zakrýt jimi lze nejvýše jednu třetinu povrchu hladiny. Vyža­dují stálý přívod vzduchu a většinou jsou velmi citlivé na vodu vysráže-nou z odparu – proto není vhodné používat krycí sklo.

Skupina 6: Účelné je pěstování v květináčích, Vyžadují silné světlo dopadající shora.

Skupina 7: Vhodné též pro paludá-ria (akvária napuštěná vodou jen částečně a zařízená tak, že je vytvo­řena v části prostoru „souš“), v nichž mohou velmi dobře vyrůstat nad vodní hladinu. Při obstarávání rostlin musíme vyjít z toho, že ne všechny druhy jsou do­stupné všude a vždy I z předchozího výkladu je zřejmé, že rostliny může­me rozdělovat podle různých krité­rií. V následujícím přehledu nejzná-mějších akvarijních rostlin jsou jednotlivé druhy pro jednoduchost a přehlednost seřazeny abecedně podle svých vědeckých jmen,

Rozhodli jsme se, že bychom navštívili i tento rok nějaký sklípek a tak nás napadlo, že bychom se vrátili na staré dobré místo a to do Dubňan k panu Hartmanovi. Na svém webu  vinařství Hartman má uvedené vše, od cen za ubytování a různé druhy degustace po info o stavbě jeho sklípku. K termínům o dostupnosti je ale potřeba panu Hartmanovi napsat mail, sice jsem mu předtím volala, ale chtěl, ať mu info o počtu osob a termínu zašlu na mail. Psala jsem mu 9.6. a původně jsme chtěli termín na začátek září, protože jsme pak od 11.9. měli zakoupený zájezd do Řecka. Náš termín byl ale obsazen, a tak jsm  OLYMPUS DIGITAL CAMERAe vzali první možný a to začátek října. Nejdříve jsme plánovali 2noci, ale Davidovi se to moc nelíbilo, tak jsme zvolili 1noc. Celkem jsme měli domluvených 10osob.

Sklípek má nový a jelikož jsme zde byli před 5.lety, věděli jsme do čeho jdeme, jen ceny trochu podražily. Za degustaci, která je od večera do rána chtěl 750 Kč/os., mohlo se zde vybrat z hlavního jídla grilovaného kolene nebo guláše. My si hned zvolili grilované koleno. Ubytování na noc stálo 350 Kč/os. Na webu měl ještě poznámku, že pokud bude méně než 10osob, budeme platit přirážku 10%. 10osob jsme nakonec sehnali a těšili se na sklípek. Jelikož bylo více lidí, co chtělo jet na 2.noci, zaslala jsem dotaz p. Hartmanovi, jestli by to nebyl problém a napsal, že není.

Asi týden před akcí, nám to jeden pár zrušil, a další osoby jsme už narychlo nesehnali. 2.10. jsem měla v práci nahlášené náhradní volno, abychom mohli popř. jet už od rána. Nakonec jsme vyjížděli až ve 14h. Reproduktory jsme měli již sbaleny a kufřík s oblečením na 2dny také. Jeli jsme směr na Brno po dálnici. Udělali jsme si menší pauzu v KFC asi tak na 20min. S panem Hartmanem jsme byli domluvení, že by s degustací začal kolem 17-18h. Jeli jsme celkem 2auta a 8osob, další 4 měli vyjíždět až v 16h. Trochu jsme bloudili než jsme klípek našli, ale dorazili jsme cca kolem 17h. Hned na uvítanou jsme dostali panák ořechovice na lepší trávení. Nyní to zde bylo trochu přestavené, než jsme to viděli naposledy. Dole už byli 2 postele, takže 1 pár mohl spát samostatně, tak jsme si to hned zabrali a ostatní, tak jak se předtím spalo, jen to už bylo rozdělené a v první části bylo posezení s TV a rádiem. Krb jsme měli krásně rozpálený.

Ještě než dorazili ostatní, jsme se šli projít na kopec po vinohradu. Na 18h. dorazili ostatní a podávaOLYMPUS DIGITAL CAMERAlo se koleno. Po večeři jsme šli do sklípku na degustaci. Každý jsme dostali skleničku na víno a šli dolů do sklípku. Měli jsme zde džbánek s čistou vodou, abychom se po každé sklenici mohli napít a tím tak i vymyli zbytky z předešlého vína. K zakousnutí jsme měli nakrájený rohlík, různé druhy sýra a salámy. Nejvíc se mi osvědčila niva a rohlík. Zkusili jsme asi 14vzorků, kupodivu jsem byla v pohodě, asi díky té vodě a věčnému zajídaní. Každý jsme si mohli vybrat 1lahev a dál jsme pokračovali nahoře. Pan Hartman nám slíbil, že nám doveze burčák, ale jelikož jsme měli tento večer rozpité víno, řekli jsme muOLYMPUS DIGITAL CAMERA, aby nám ho dovezl až na další den. Zapojili jsme si do zásuvky reproduktory a písničky jsme měli stažené na IPadu. Večer byl super, zatančili jsme si a všichni to vesměs zvládli v pohodě. Šli jsme spát asi kolem 2hodin ráno.

Na další den 3.10. jsme měli v plánu navštívit zámek Lednice. Já jsem byla vzhůru už kolem 8h., ale vstávala jsem až kolem 9h. abych si ještě stihla umýt vlasy. Na Lednický zámek jsme vyrazili po 12h. Byl problém ale někde v okolí zaparkovat. Zajeli jsme tedy na placené parkoviště, celý den za 50Kč. Zámek se zahradou byl kousek od auta. Zahrada byla krásně udržovaná a opravdu nádherná. Zámek byl také krásný. Jen prohlídka s 2okruhy vyšla asi na 600Kč/os., tak jsme se rozhodli, že projdeme zahradu až k minaretu. Procházka byla krásná. V areálu se nesmí jezdit na kole, ale hodně lidí jsme na tom kole viděli jet. Cesta byla prašná a v balerínkách jsem stále měla kamínky. Došli jsme až k minaretu, vstup zde byl 50Kč/os. Nahoře docela foukalo, tak jsme zde moc dlouho nepobyly. Při cestě zpět jsme šli jinou stranou. Došli jsme až k botanické zahradě, většině z nás už bolely nohy, ale i tak jsem šla s holkami kouknout do té botanické zahrady. Vstupné bylo 60Kč/os. V zahradě byli i motýli, orchideje a rybníček se zlatými kapry. Poté jsme šli zpět k autu a šli jsme hledat nějakou restauraci. Našli jsme takový pajzlík, místo čepované kofoly nám servírka donesla nějakou koalu, chutnalo to jak zvětralá kofola. Jídlo nám zde také moc nechutnalo, ale většina všechno snědla. Jeli jsme zpět do našeho ubytování. Pan Hartman nám zde nechal v bandasce cca 5litrů červený burčák. Byl sladký a dobře se pil. Ten večer jsme ho celý vypili. Povídali jsme si o všem možném. Dnes se nám ani tančit nechtělo, byli jsme unavení z chození po Lednickém areálu. Šli jsme spát něco po půlnoci.

Vstávat se nám moc nechtělo. Pán Hartman si měl převzít klíče ve 12hodin. Za celý burčák jsme platili 100Kč. Přivezli jsme si domů meruňkovici, ta stála 1l 300Kč, ale opravdu byla vynikající a každý litr vína měl za 100Kč. Vzali jsme si 2l chardonnay a vyrazili domů. U města Dubňany jsme zjistili, že jsme si zapomněli sbalit reproduktory, tak jsme ještě rychle jeli zpět. Ještě jsme měli v plánu najít nějakou restauraci, jeli jsme směr na Bučovice, tak jsem na netu našla nějakou dobře hodnocenou restauraci – Vinárna u Šembery. Byla to restaurace v podobě sklípku a vařili zde úžasně. Po obědě jsme vyrazili směr Ostrava.

Zdendu mám hrozně moc rád. Je to takovej provokatér a jeho hlášky jsou perfektní. Koupil jsem si o něm knížku ano šéfe a největší radost mi udělaly jeho hlášky. Takže jsem si řekl že bych se s Vámi o ně podělil :)

1- to je týraní zvířat. Proč to zvíře musí kvůli tomuhle umřít?

2- V tomhletom se králi Šumavy utopila Jařina Švorcová

3-Ty brambory tu leží od poslední velký pardubický. Naposledy je tu žral Váňa

4- Nový koření? To bylo nový leda tak jak byl Ježíšek Svobodníkem

5-Tady toho je, jako když plivne do Stromovky a zavře vrata

6-Řekněte mi tady, že tady neprobíhá výroba chemickejch zbraní

7-Jsou země, kde se do karaf leje víno. Ale tohle vypadá, jako sbírka urologickýho oddělení a chutná to úplně stejně.

8-To je amerika ve spreji

9-Tam je sejra, že se to lepí jako hovno na košili

10- Ty vajíčka pamatují Švédy na mostě

11-Nejrozšířenější české koření je jednoznačně strouhanka vole.

každý z nás jistě už někdy kupoval nějaký kus oblečení jako například mikinu. Protože jsem si nedávno tímto martýriem prošel přes internet, rád se s Vámi podělím o své zážitky a zkušenosti. Dopředu upozorňuji, že se budeme bavit o konkrétní mé zkušenosti, s konkrétním obchodem a konkrétní situací. Takže to nemusí nutně znamenat, že byste si měli udělat stejný obrázek jako já, ať už nakonec bude negativní nebo pozitivní. Nejprve něco pro pobavení, hledal jsem na seznamu, nicméně mi příjde, že se seznamem bych nenašel ani orloj v praze, takže jsem musel jít na google. Zadal jsem své klíčové slovo mikiny a na rozdíl od seznamu jsem byl spokojen s tím co mi bylo nabídnuto. Jenže jsem hledal mikču pro sebe, chlapa. Jenže v obrázcích mě zaujala dámská mikina a tak jsem zabrousil tam.

Dámská mikina černá hlavní pohled Napadlo mě, že bych mohl koupit manželce s předstihem jeden dáreček, a vyhnu se tak stresu před Vánoci, že ještě nemám ani ťuk :-) Jakmile jsem uviděl fotku byl jsem nadšenej, i další fotky odpovídaly mým představám. Tak jsem objednal a netrpělivě očekával zásilku. Fotka vypadala takto ( fotka číslo 1 – dámská černá mikina) No přišel balíček, naprosto netrpělivě jsem jej rozdělal a málem mě trefil s prominutím cip. Přišlo něco co se nedá popsat. Prostě šílený kus hadru. Měl jsem tep tak 220 za minutu. Beru telefon a volám jim tam… snažím se ovládnout, ale již z mého hlasu je poznat, že slovíčko rozladěn není to úplně přesně vystihující. Pán na drátu mi říká že se tedy extrémně diví, že tyto věci patří mezi TOP prodeje a mají naprosto mizivé procento vratkovosti. Tak mu říkám, že tomu nevěřím, že mi přišel hard na záchod, na nic jiného se to nehodí. Řekl mi tedy ať vydržím na telefonu a pak že mi obratem zavolá ať nemusím čekat.

Do 30 minut telefon a tam opět pán z eshopu. Nejprve se mi zase omlouval a pak mi řekl abych tu mikinu vyfotil, že možná vědí odkud vítr vane. Tak jsem to cvakl mobilem a poslal to. Za minutu znova telefon s vysvětlením. Objednal jsem si originální mikinu značky BOLF, kterou nakupují v německu. V Činíě našli výrobce, který podle fotek dělá totožnou mikču ale za 20% ceny. Nechali si tedy poslat vzorky. Na skladu došlo k záměně a místo originálu mi byla posláni čínská kopie. Když jsem se ptal co s tím, bylo mi řečeno že původní mikinu si mám nechat a klidně vyhodit a na jejich náklad mi dojde mikina správná. Jak slíbili, tak se stalo. Za 48 hodin jsem měl správný model doma a musím říct že tentokrát jsem byl spokojen na 100% i když nevím jestli to nebylo hlavně tím, že jsem měl v ruce takový pořádný šunt :)

V minulých článcích jsem popisoval, jak jsme rekonstruovali byt a co za životní zážitek pro nás (i sousedy) to byl. V bytě nezůstala cihla na cihle, vzniklo spoustu nových stěn ze sádroše a samozřejmě nové čisté a hladké omítky. Tapety na zeď jsme nechtěli, takže jsme skoro týden malovali, dokud stěny nebyly zcela podle našich představ. Obě stěny v chodbě jsme natřeli na svetlounkou šedou a nechali chodbu prázdnou, protože nejsme zatím rozhodnutí, jak celou chodbu uspořádáme, kde bude viset zrcadlo a kde postávíme botník. Dnes napíšu právě o osudu jedné z těch šedých stěn (té větší).

Samozřejmě po hotové rekonsrtukci následuje řada kolaudační akcí pro kamarády a rodinu. Jednu takovou odpolední kolaudaci jsme udělali pro několik párů, které mají děti. Takže kromě šesti dospělých s námi byli dvě děcka, kluci, dva a tři roky. No zatím u nás moc hraček není, a nějak to dítě zabavit musíte, aby si rodiče mohli (lehce) vypít. Nějaké to auto si sice donesli, ale vlastní hračky je brzo přestaly bavit a začali šmejdit. V šuplíku mi zbyl kelíme plný pastelek, tak jsme našli nějaké papíry a nechali je v chodbě na zemi (je tam tvrdá vinylová podlaha, na které se dá kresli, v obýváku je koberec). Takže kluci si hezky malovali a my jsme kecali a popíjeli. Po půlhodině nám přinesl jeden ukázat obrázek a malovali v chodbě dále. Po hodině jedna z maminek šlaa podívat do chodby a vrátila se se slovy: „Mariáne, asi náš zabiješ“. Vběhnu do chodby a málem mě mrdlo. Jedna ze stěn byla pomalovaná v celé své délce do výše asi 120 cm nespočtem dlouhých čar. Bohužel, děcka našli v kelímku krom pastelek také červený a černý lihový fix a nebalí se je použít. Návštěva teda nedopadla nejlíp ale domluvili jsme se, že zaplatí opravu, malování.tapety na zeď

Druhý se mi představa málování trochu rozležela. Zejména se mi krutě nechtělo pokrývat vinylovou podlahu, oblepovat dveře, zásuvky a průhled do komory. Když týden v kuse malujete, tak se vám za měsíc do toho straštně, ale strašně nechce znova. Navíc ten černý liháč by mohl pod šedým nátěrem prosvítat. Brouzdal jsem proto na netu co s tím, jestli to půjde něčím dolů nebo to lze přikrýt. A narazil jsem opět na tapety na stěnu. Dneska už lze tapetovat i jinak než za komančů, kdy byly dostupné jen papírové tapety a při tapetování všude bordel. Nyní jsou k dostání moderní vliesové tapety na zeď, které se dost jednoduše lepí (prý..). Lepidlo se dává jen na zeď. Prošel jsem několik webů, ale v těch tisících vzorech jsem se nemohl vyznat. Pak jsem narazil na eshop vasetapety.cz kde je celkem dobře zpracovaný filtr, zadáte si barvy, vzor a hned vám najíždí možnosti. Nakonec jsme se rozhodli to zkusit a objednali dvě role šedo-bílé proužkované tapety, tapetovací váleček na nanesení lepidla, tapetovací kartáč a malé lepidlo. Ani to nebylo tak drahé. Za dva dny jsem měl věci doma.

Musím uznat že samotné lepení vliesové tapety na zeď je fakt jednoduché. Lepidlo nanášíte pouze na stěnu, připravený pás (s rezervou 5 cm na každé straně) shora nalepíte. Po nalepení s tím lze chvíli ještě hýbat poupravit. Na zem jsem naházel jen pár letáku co mi chodí do schránky, ale nic mi nekapalo a neušpinilo se. Vlies je omyvatelný materiál, takže nějaké prachu a špíny se není třeba obávat. Výsledný efekt je super a teď zvažujem, na kterou další stěnu by se hodila nějaká ta tapeta. Ale děckám, já už do ruky pastelky nedám.

Přátelelé, na začátek se musím pochlubit svých skvostem, který mi krášlí obývák –

Akváriumnádrž má rozměry 157cm na délku, 50cm na výšku a rovněž 50cm na šířku. To je čistý objem 393 litrů. Se započítáním 10 mm skla je čistý objem 374 pokud by akvárium bylo napuštěno až po okraj. Jako dno bylo použito Rataj Aquaground 7x9litrových pytlů což máme 393-63 litrů tudíž na vodu zbývá nějakých 330 litrů. Samozřejmě kořeny (4ks) a lávové kameny (asi 25ks) 100% uberou dalších 30 litrů vody. takže počítám, že celkový objem vody je oněch asi 300 litrů. Akvárium stojí na kovovém stojanu z jeklu 40 mm, který je dimensován na nosnost 1200 kilogramů, takže to je úplně v suchu. Když jsme nesli s otcem stojan po schodech nahoru ( klasika do výtahu se nevešel) vyděsil mě docela prupovídkou…. a unese ti to vůbec podlaha? Aby ses nepropadl. Do té chvíle mě ani NENAPADLO uvažovat o tom, že bych snad měl řešit v panelovém bytě takovou věc. Akvárium nemá více jak 450 kg a navíc když je to u zdi, nemůže to přece způsobit problém. A tak jsem googlovaval – nejprve jsem nacházel stránky a články, které mě velice děsily, kdy se snad udávala možná zatížení na 150kg na m2. PO chvilce přemýšlení a zapojení šedé kůry mozkové jsem přišel na to že to museli psát opravdoví diletanti. Pokud by taková nosnost opravdu byla, tak s mou váhou 80 kg a objemem mé nohy 0,00 nic M2 bych se okamžitě musel propadnout k sousedovi. Nemluvě o tom že když si pozveme návštěvu ( třeba naposledy CZE FIN) kde  nás bylo v obýváku 10 chlapů…to už bychom byli až v Austrálii podle té teorie. Začal jsem tedy googlit o praktických zkušenostech akvaristů. Našel jsem jednoho co v 7 patře měl v obýváku na jedné straně  1200 litrů a na protější dokonce 2500 !!!!!!!!!!! litrů. To že celková váha akváríí bylo o 30% vyšší než jejich objem je samozřejmé. Viděl jsem i fotky, ale znáte to…. co člověk najde na netu a nevidí osobně…. přeci jen byly pochybnosti. No a po pár dnech jsem zjístil že soused v přízemí je taky akvarista a že má 800 litrů a 1500 litrů. No a tu 800 litrovku má na totálně stejném místě jako já a tu 1500 kde já mám TV. Potom co jsem to voděl osobně, jsem konečně mohl klidně spát. Pokud si tedy chcete do paneláku pořídit akvárium do 350-400 litrů, vůbec neřešte nosnost podlahy. Pokud by bylo akvárium uprostřed panelu, mohlo by se diskutovat o možném nebezpečí. Ale pokud je to u zdi…jsou to zbytečné starosti. Pokud by někoho přece jen trápilo jestli se nepropadne, tak ukotvení do zdi je rychlá a levná záležitost, kde velkou část hmotnosti přenesete na nosnou zeď.

Tak rybičkám ZDAR

 

Zahradní párty stany

Léto se závratně blíží a přichází doba, kdy začínáme řešit zahradní párty stan. Výběr se může zdát lehký, ale ne vždy tomu tak je. Nesmí se podcenit konstrukce ani materiál. Mohlo by to mít při průtrži mračen a silném větru nemilé následky.

Zahradní párty stany lidé nejčastěji využívají při grilovačkách na zahradě, při pořádání nejrůznějších oslav, firemních párty či svateb nebo také k různým sportovním událostem či na trzích nebo na poutích a jarmarcích. Výhodou těchto stanů je, že vás ochrání před deštěm, slabším větrem a přímým sluncem.

Přemýšlíte jaký stan vybrat?
Výběr stanu závisí na několika faktorech. Je potřeba si zodpovědět pár otázek:
Kolik osob se má vejít do stanu – podle toho si zvolíme velikost stanu. Zahradní párty stany lze pořídit od velikosti 3×3 m až po velikost 6×12 m, která pojme obrovský počet lidí a hodí se třeba pro firemní večírky nebo školení a teambuildingové akce.

zahradní stan
Dále je potřeba vědět jak dlouho bude stan používaný – zda jde pouze na jednorázovou akci či celoročně – podle toho vybíráme materiál. Jak je stan odolný rozhodne kvalita plachet – tedy gramáž látky, ze které je stan vyroben – platí pravidlo čím vyšší gramáž, tím je stan odolnější a vydrží i silnější déšť či bouřku. Například gramáž 100g na m2 je vhodná u stanu do pěkného počasí. Do deště jsou vhodné stany s gramáží 250 g na m2 a výše. Obvykle jsou vyrobeny z polyesteru a polyamidu, případně mají ochranný nátěr.zhradní stan moderní

Chcete-li stan často rozkládat a převážet, hodí se na to stan nůžkový. Nůžkové stany jsou na rozdíl od altánů mnohem dražší. Nabízí však hned několik výhod – jsou rychle a pohodlně složené a rozložíte je také za pár minut. Potřebujete mnohem menší skladovací prostor. Vyrábějí se z hliníkových profilů se stabilní a lehkou konstrukcí. Pořídit se dá otevřený ze předu nebo z boku, z jedné i více stran, apod.
Při výběru podle ceny zvažte, zda potřebujete zahradní stan pouze na občasné grilování na zahradě v místech, kde téměř nefouká vítr. V tom případě si můžete vybrat z menších rozměrů 3×3 nebo 3,5x 3,5m.

Je tomu 1,5 měsíce zpět, co mi moje manželka řekla, že na naší společné dovolené na zaoceánském parníku, na který jsem se mimochodem moc netěšil – ale o tom detailněji v jiném článku, je povinností hostů mít slavnostní oblečení na večeře. Prej je to v pokynech a to znamená, že pokud chceš jíst ( večeřet) prostě příjdeš ve společenském oblečení. Pravda… večeře jsem považovány za takovou více nóbl záležitost a tak jsem si řekl, no co to přežiji.  Jenže ejhle – týden před odplutím jsem na nátlak mé drahé polovičky udělal pořádek ve společenských hadrech, abych zjístil co si tam vezmu a hele – zjístil jsem docela zásadní problém – všechny moje košile jsou z doby kamené. Ať už střihem, barvou nebo designem. A tak začalo to peklo. Nejříve kamenné obchody. Prošmejdili jsme shopping park – jo našli jsme krásné košile, ale cena 1490 korun – z toho mě braly mrákoty. Už na začátku jsem se smířil s tím že mě to bude stát litr, ale to bylo moje absolutní maximum, co jsem byl ochoten dát. V mysli jsem si tak nějak stále přemýlal částku do 700 korun. Další byl směr ZARA. Jo cenově bychom se vlezli – 999 kč, ale upřímně byly takové divné. Jako matroš fajn, ale vzhledově mi přišlo že jsou pár let stále pozadu. Myslím že to trochu zkrátím – v shoppinu nic, poté jsme nabrali směr Karolína – žena mi tvrdila že tam mají luxusní shop s košilemi Camicie. jo jakmile jsem vlezl do obchodu, byl jsem okouzlen, přesně takovou košili chci a už jsem vybíral. Měli pravda mraky druhů košil, bylo tam snad 25 odstínu košile a od jedné barvy třeba 4 odstíny zelené nebo modré košile. Když už jsem měl vybráno, napadlo mě že jsem se vlastně ještě ani nepodíval na cenu – pravda v tu chvíli jsme byl z té košile a celkově toho obchodu tak nadšený, že jsem si říkal, pal to čert, dám i těch 1490 korun. Pak jsem ale uviděl cenovku 2499 a padl jsem do kolem. Přátelé, řeknu Vám, že za život jsem už zažil spousty zklamání, ale tohle bylo fakt velké, vezmu li v podtaz, že jsem nakupoval – tudíž dělal činost, kterou od narození nesnáším. Většinou, pokud si chci něco koupit, tak jdu do obchodu a když to není, nebo je to drahé, mávnu rukou a řeknu si, no co ušetřil jsem. Teď mě to ovšem opravdu moc mrzelo. Po této zkušenosti jsem se na to vyprdl  po několika marných hodinách jsem si řekl  že snad na netu něco najdu. Pravda koupit košile přes eshop s nemožností vyzkoušet si jak padne je trochu riziko, ale mě už ani nic jiného nezbývalo.  Našel jsem pár shopů, wayfarer, ego man.cz a další ale volba nakonec padla na dempsey.cz, protože jsem je měl na dosah ruky. Zvedl jsem mobil, zavolal, zeptal se jestli je i možnost vyzkoušení a domluvil se. Teď už je košilka v mém šatníku a je opravdu moc libová :)

 

Dovolil jsem si vypůjčit foto z eshopu

moje košile

Znáte ten pocit, když s přáteli zažijete legraci, několik minut či hodin je to vtipné a najednou se to promění ve velký problém a raději se k tomu ze samého neklidu a strachu ani nehlásíte? Jednou se mi to stalo…

Byl horký letní podvečer, řekl bych začátkem letních prázdnin. Slunce zapadalo za lesy a s klukama jsme relaxovali nevnímajíc okolní svět na měkké, příjemně chladivé trávě uprostřed louky nedaleko našeho ,,teritoria.‘‘ Netrvalo to dlouho, ležení nás záhy omrzelo a my měli čím dál více energie, podniknout něco jaksi velkého. Vždyť na takové věci se vzpomíná nejlépe!

Padlo opravdu mnoho nápadů, co podniknout, ale nic nebylo takové, jaké by podle nás mělo být a tak jsme se prostě zvedli a šli. Po pár minutách jsme se ocitli v malé uličce. Byla proslulá jedním nepříliš milosrdným člověkem, naše mozky už delší dobu dráždil. Neměl nás v lásce, to pro náš věk a nezbednost. Ale nikdy to s námi nebylo tak strašné, jak to dokázal podat ostatním v ulici. Nejraději bychom ho vymazali ze světa. Jak jsme se tak porozhlíželi, z ničeho nic přišel ten onen plán. Vlastně ani nevím od koho z nás. Ulička byla tichá, tajemná, nic neříkající. Poslal jsem každého z nás pro potřebné vybaven: kladivo, pořádný hřebík, krabičku od cigaret a hlavně odvahu!to snad ne

Dlouhý, ostrý hřebík, jsme zatloukli hlavičkou do země a přikryli v našem městě běžně se válející krabičkou od cigaret. Výtvor jsme věnovali několikanásobnou praktickou kontrolu a v přesvědčení, že je vše připravené, jsme se odebrali rychlou, ale nenápadnou chůzí za roh vedlejšího domu, kde nás nikdo nemohl vidět.

Netrvalo to dlouho a objevila se správná osoba, na kterou jsme tak netrpělivě čekali… Muž, obvykle jdoucí po prostředku chodníku, si vůbec netušící, lehce a tiše hvízdal a pomalu se blížil. V tom nastala naše chvilka. Čekali jsme jen na to jediné: Až si krabičky všimne a? ,,Challange accepted,‘‘ jak s oblibou říkáváme. Muž se zastavil, pousmál a odstoupil. Napřáhl vytrénovanou nohu někdejšího fotbalisty. Následoval ukázkový penaltový výkop do krabičky! ,,Jjaaaaaau!‘‘ vykřikl, jak jen mohl. ‚,Co to k sakru bylo?‘‘ pronesl poněkud klidněji. Rozhlédl se vpravo, pak vlevo. Zhluboka se nadechl. V tom okamžiku jsme dostali absolutní záchvat smíchu. Tak hlasitý. že se i okna domů chvěla! V tom se rozběhl za námi. ,,Zdrháméé,‘‘sešli jsme se v pokřiku. ,,Vy syčáci!‘‘ bezmocně odvětil. Ten starý a nemilosrdný dědek se sice rozběhl, ale poněkud starobně a… …pak už jsme byli pryč, tudíž co se tam dělo dál, nevíme.

Uběhl týden a neustálé, možná i nemístné, záchvaty smíchu, se stále dostavovaly, v několikamutovém taktu. Všechno mělo bohužel jeden háček. Za tím rohem stojí dům, ve kterém bydlí zrovna takový ,,oblíbenec‘‘ jako naše oběť a asi ani nemusím říkat, že nás všechny napráskal… O tom, co se záhy stalo a zvlášť o trestu, který jsme dostali radši ani nechci mluvit. Můžu ale prozradit, že společenské tresty jsou ty nejhorší. Tohle se nemělo stát!

Cooperův test byl vypracován před více než 40 lety, v roce 1968 vojenským lékařem a fyziologem Dr. Kenneth H. Cooperem, narozeného 04.3.1931 v Oklahoma City. Společně se svým týmem na základě měření téměř 30 000 mužů a žen různého věku vytvořil běžecký test vytrvalostní zdatnosti. Ze začátku měl sloužit hlavně k posuzování zdatnosti armádních vojáku Spojených států. Dnes se však používá k všeobecnému měření od vojáků počínaje, přes atlety, fotbalisty a jiné sportovce konče. (Holý, 2008)

Cooper sestavil obsáhlou sestavu cviků jako běh, plavání, chůzi a kolo. Ale právě běh se těší největší oblibě díky své jednoduchosti. Po Správné provedení testu a prozkoumání Cooperova testu je možno zjistit poměrně přesně a snadněji než u přesnějších testů v laboratořích VO2 max, což představuje maximální aerobní kapacitu vyjádřenou objemem kyslíku v ml/kg/min, jenž je člověk při maximálním výkonu schopen zpracovat k tvorbě energie, kterou využívá například v podobě běhu. Tato hodnota je nejdůležitějším faktorem během vytrvalostního tréninku. (Bažanowski, 2011)

VO2 max:

Velikost hodnot aerobního výkonu VO2 max. závisí na karsko-respiračním systému, tj. velikosti srdečních síní a komor, na velikosti objemu plic a velikosti styčných ploch mezi alveolami a vlásečnicemi, schopnosti buněk lépe přijímat kyslík z krve, na množství hemoglobinu atd. Všechny tyto faktory přispívají k velikosti VO2 max. Za limitující článek velikosti VO2 max. se spíše pokládá činnost srdce. Srdce při vysoké srdeční frekvenci pracuje neekonomicky. Důvodem je zkrácené plnění pravé předsíně. Tím klesá i minutový srdeční objem a tudíž se tkáně musí spokojit s menším množstvím kyslíku.
Absolutní hodnoty VO2 max. jsou závislé na věku, pohlaví, tělesném složení a trénovanosti. Hodnota VO2 max. stoupá do 20 až 25 let, pak pozvolna klesá a v 50 letech se pohybuje kolem 60 procent původních hodnot. Hodnota VO2 max. je z 80 % dána geneticky. K tomuto výkladu je ještě potřeba říci, že existuje ještě pojem aerobní kapacita, která se často zaměňuje s pojmem aerobní výkon. Aerobní kapacita je tedy schopnost udržet po co nejdelší dobu co nejvyšší hodnotu VO2 max. (Holý, 2008)

Výpočet VO2 max:

Aerobní kapacitu vypočítáme jako vzdálenost uběhnutou v metrech za 12minut, mínus 505 a celé číslo vydělíme 45.

VO2 max= (vzdálenost(m)-505)/45

Dvanáctiminutový běh:

Základním typem je běh na 12min, při kterém se testovaná osoba snaží uběhnout co nejdelší vzdálenost. Dvanáctiminutový běh je považován za velmi náročné tělesné cvičení, neboť při tomto lokomočním pohybu běžec přenáší hmotnost těla na dlouhou vzdálenost prostřednictvím interakce dolních končetin s podložkou. Pro tuto pohybovou činnost je výhodou být ektomorfní postavy s malým podílem tukové hmoty v těle. Jistou výhodu může představovat vyšší postava, která bude mít větší běžecký krok.
V praxi bývá problém s měřením uběhnuté vzdálenosti po 12 minutách, zvlášť když se neběží na předem změřené trase. Proto většina armád ve světě používá pevnou vzdálenost. Sice to není přímo Cooperův test, ale je to rozumný kompromis. Například britští vojáci běhají 1,5 míle, vojáci Spojených států 2 míle a spojenečtí mariňáci 3 míle. Každá trasa je přesně změřená a jsou aplikovány korekce zohledňující místní podmínky (převýšení, atd.). Dvě míle jsou dostatečně dlouhá trasa, protože většině vojáků trvá déle než 12 minut než ji zaběhnou. (Ištok, 2009)

K nám se Cooperovy testy s hodnotícími tabulkami (komparativními standardy zdatnosti a fyziologické ekvivalenty VO2 max. populace) dostaly někdy v 60. a 70. Letech. Okamžitě se staly středem zájmu ministerstva národní obrany a ministerstva školství. Testy byly aplikovány v Československé armádě po vzoru armády spojených států a také ve školství, kde se moc neosvědčil. V dnešních osnovách ZŠ je Cooperův test modifikovaný a říká se mu Test tělesné kondice, který má upravenou stupnici klasifikace vytrvalostní zdatnosti žáka. (Holý, 2008)

Důvod proč Cooper zvolil zrovna 12 minut běhu je ten, protože je to z fyziologického hlediska dostatečná doba na rozvinutí všech kardiovaskulárních, respiračních a katabolických procesů v lidském těle při vykonávané námaze. No a protože je běh považován za druhý nejpřirozenější pohyb člověka, nebylo pochyb, že jakákoliv jiná, modelová nebo simulovaná námaha bude pro většinu populace představovat složitější činnost než běh. (Holý, 2008)

Provedení:

K provedení testu potřebujeme běžce, atletický okruh nebo jinou trať nejlépe s co nejmenším převýšením a povrchem stejného typu, například tartan. Pásmo nebo GPS ke změření vzdálenosti a stopky. Vzdálenosti by měly být výrazně a přesně vyznačeny každých 100m. Je důležité, aby účastníci testu běželi pokud možno rovnoměrným tempem a test končili výrazně unaveni. Něměli by tedy ,,přepálit“ začátek, ale ani začít příliš volným tempem. Po 12 minutách se změří uběhnutá vzdálenost a porovná se s tabulkami pro jednotlivé věkové kategorie: (Moreni, 2011)

Cooperův test (atleti a začátečníci)

Věk

Pohlaví

Velmi dobrý

Dobrý

Průměrný

Špatný

Velmi špatný

13-14

Muži 2700+ m 2400 – 2700 m 2200 – 2399 m 2100 – 2199 m 2100- m
Ženy 2000+ m 1900 – 2000 m 1600 – 1899 m 1500 – 1599 m 1500- m

15-16

Muži 2800+ m 2500 – 2800 m 2300 – 2499 m 2200 – 2299 m 2200- m
Ženy 2100+ m 2000 – 2100 m 1700 – 1999 m 1600 – 1699 m 1600- m

17-20

Muži 3000+ m 2700 – 3000 m 2500 – 2699 m 2300 – 2499 m 2300- m
Ženy 2300+ m 2100 – 2300 m 1800 – 2099 m 1700 – 1799 m 1700- m

20-29

Muži 2800+ m 2400 – 2800 m 2200 – 2399 m 1600 – 2199 m 1600- m
Ženy 2700+ m 2200 – 2700 m 1800 – 2199 m 1500 – 1799 m 1500- m

30-39

Muži 2700+ m 2300 – 2700 m 1900 – 2299 m 1500 – 1899 m 1500- m
Ženy 2500+ m 2000 – 2500 m 1700 – 1999 m 1400 – 1699 m 1400- m

40-49

Muži 2500+ m 2100 – 2500 m 1700 – 2099 m 1400 – 1699 m 1400- m
Ženy 2300+ m 1900 – 2300 m 1500 – 1899 m 1200 – 1499 m 1200- m

50+

Muži 2400+ m 2000 – 2400 m 1600 – 1999 m 1300 – 1599 m 1300- m
Ženy 2200+ m 1700 – 2200 m 1400 – 1699 m 1100 – 1399 m 1100- m

Cooperův test (pokročilí atleti)

Pohlaví

Velmi dobrý

Dobrý

Průměrný

Špatný

Velmi špatný

Muži

3700+ m

3400 – 3700 m

3100 – 3399 m

2800 – 3099 m

2800- m

Ženy

3000+ m

2700 – 3000 m

2400 – 2699 m

2100 – 2399 m

2100- m

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cooper%C5%AFv_test

Alternativní test: běh na 3000 metrů:

Pro usnadnění práce a pro dosažení objektivnějších údajů je možné provést test tak, že testovaná osoba poběží nikoliv „na čas“ ale „na vzdálenost“. Je tudíž možné nahradit stanovený limit dvanácti minut dle Cooperova testu, například, vzdáleností 3000 metrů. Dosáhneme tak toho, že testovaná osoba se nedopustí chybného rozložení námahy a má tak možno využít celého svého potenciálu tim nejhospodárnějším a tudíž nejsprávnějším způsobem. I v tomto případě je možné doporučit testované osobě správný rytmus, který má během testu dodržovat na základě předešlích aerobních výkonů. Má-li osoba která provádí měření k dispozici profesionální stopky, může naprogramovat timer tak, aby osoba probíhala stanoveným místem při akustickém signálu stopek. Na konci testu měřič zjistí čas, který osoba potřebovala k uběhnutí stanovené vzdálenosti a následně vypočítá průměrnou rychlost běhu. Tato rychlost je velmi blízká hodnotě aerobního prahu. (Moreni, 2011)

Testování v praxi:

Ze studií vypracovaných Gerische a Tritschoksem (1985) se skupinou hráčů německé první liga vyplývají průměrné hodnoty 9,20 mmol/l mléčných kyselin při průměrné uběhnuté vzdálenosti 3019 m (15,1 km/hod). Z toho vyplývá, že Cooperův test je výborným prostředkem pro zhodnocení funkční a metabolických schopností jednotlivých hráčů. Koncentrace laktátu v krvi zjištěná u hráče během a na konci zápasu se pohybuje v rozmezí 8-12 mmol/l. Proto slouží Cooperův test rovněž jako prostředek pro zhodnocení skutečných schopností hráče z hlediska svalové práce za přítomnosti významných koncentrací kyseliny mléčné v krvi. Tato schopnost se jeví jako velmi významná fyziologická složka, kterou hráč musí disponovat, pokud má adekvátním způsobem čelit poměrně intenzivnímu zatížení, kterému je vystaven během zápasu.Test je silně ovlivněn motivovaností hráče, jeho volními schopnostmi a jeho ochotou vyvinout momentální úsilí.

Josef Pavlík (2009) porovnával současnou motorickou výkonnost 7-18leté mládeže v náhodně vybraných školách Jihomoravského regionu s celostátními měřeními Pávka v r. 1966 a Moravce v r. 1987. Vyšetřeno bylo celkem 810 chlapců a 796 dívek. Soubory současných chlapců jsou svými výkony ve většině motorických testů rychlostních a silových schopností srovnatelné s výkonnosti se soubory v 60. a 80. letech. Soubory dívek vykazují v běžecké rychlosti a výbušné síle dolních končetin většinou nižší průměrnou výkonnost, v dynamické i statické síly paží jsou naopak výkonnostně lepší. Alarmující situace je však u výkonnosti v Cooperově testu, kde u současných chlapců i dívek pozorujeme zřetelnou tendenci ke zhoršující se výkonnosti.

Josef Pavlík a Miroslav Ištok (2009) také provedli měření Cooperovým testem chlapce ve věku 12-14 let. Měření prováděli se skupinou starších žáků ve fotbalovém oddílu TJ ČECHIE Zastávka a na ZŠ v Zastávce s chlapci 7. a 8. tříd. Chlapci byly ve věku 12, 13 a 14 let. Při měření se podle předpokladů prokázalo, že u chlapců s pravidelnou sportovní aktivitou byla zaznamenána větší fyzická zdatnost. U fotbalistů průměrný chlapec uběhl 2471m a u nesportujících chlapců 1977m.

Závěr:

Cooperův test je rozhodně dobrý způsob ke zjištění fyzické zdatnosti. Především díky své jednoduchosti jak pro cvičící, tak pro měřiče a následné vyhodnocení. Pro trenéry aby měřili své sportovce, tak pro jednotlivce, který pravidelným měřením může pozorovat svůj tělesný rozvoj. Pomůže například také odhalit genetické vlohy k vytrvalostním sportům. Nelze však tvrdit, že se jedná o ideální metodu pro všechny jedince. Vystavit například 50letého netrénovaného jedince takovému zatížení jako je běh na plný plyn po dobu 12minut může být i smrtelné. Také pro handicapované sportovce nemusí být běh ideální formou.

Když se zrovna teď podívám ven a zkontroluju teploměr, tak to vůbec nevypadá na první duben. V noci padaly kroupy, nad ránem bylo pod nulou a na chatě pod horami máme sněhem zapadanou zahradu. Přesto se už několikrát letos ozvalo jaro, které sice velmi ostýchavě ale vytrvale nahrazuje zimu a sníh (jakože letos toho sněhu opět bylo velice poskrovnu). Pro ty kteří mají apsoň kousek zahrádky začíná nová sezóna. Ti, kdož jste nezačali už v únoru a březnu, nezoufejte. Tyto měsíce, letos navíc bez sněhu a s minimem mrazů, jsou vhodné na prořezávací práce na zahradních stromech. Stromy ještě fungují v zimním spacím režimu a procesy výměny živin a růstu jsou maximálně zpomalené. Prořezávat můžete libovolný strom, ovocný či okrasný. Jedině bych upozornil na třešni. Tu je nejlepší prořezat až s plody. Tím si ušetříte práci o česáním červeného ovoce. Začátek dubna je na prořezávání poměrně pozdě. Zejména proto, že stromy mají nasáto velké množství vody, větve jsou houževnatější a hůře se likvidují (at již řezáním, štěpkováním nebo pálením). Navíc strom produkuje a pouští do svého oběhu množství živin, které by mohly řeznými plochami odtékat s vodou – mízou. Pokud vám horší manipulace s větvovím nevadí, můžete se do toho pustit. Strom se srovná se vším, takže i mýty, že se nesmí ořezávat v obodobí produkce mízy přeceněné. Rostlina si s tím v průběhu roku poradí a vyrovná. Za rok už ani nepoznáte, že jste řezali.Muž s motorovou pilou ořezává větve ovocného stromu
Další typickou prací brzkého jara je srovnávání terénu, především po hrabavé činnosti malých savců jako jsou myši a krtci. Tuhle jsem viděl souseda, jak krtince nabíral a odvážel půdu na kompost. Přijde mi to jako špatný nápad. Ano, tráva poté byla hezky čistá. Nicméně ochudil dané místo o pěknou hromádky hlíny. Protože krtek hlínu vytlačuje z podpovrchu, někde tam musí vzniknout volné nezaplněné prostory. Neříkám, že máte hlínu tlačit zpět do krtčí chodby. Stačí když ji železnými hráběmi rozhrabete v okolí krtince a trává si s tím už poradí. Za pár měsíců vůbec nepoznáte, že tam něco rylo. Kdo nezryl na podzim, tam máte nejvyšší čas. Za chvíli se začínají sadit česneky a cibule. Na rytí nezapomeňte použít loňské listí. Obohacuje půdu o biohmotu a důležité organické látky.

Spoustu lidí dneska nějakou formou rekreačně sportuje. Současný život si již nevyžaduje úmornou dřinu od rána do večera. Tedy aspoň většina pracujících není ve skutečnosti až tak předřená. Uvádí se, že náročnou fyzickou práci má méně než 15 % lidí. Ti už pak ani žádný sport nepotřebují. Takže pokud se nevybijeme na poli či u mašiny, je naší volbou obvykle sport. Z této skupiny bych vyřadil šachy a počítačové hry, které někteří blázni mezi sporty zařazují (nic proti šachům, ale na olympiádě bych se na ně dívat dívat nechtěl). Trend, jaký pozoruju mezi rekreačnímí sportovci je obecně úbytek kolektivních sportů. Všichni mají facebooky a nesmysly, ale zahrát si spolu, to je problém se vůbec sejít. Moderní jsou individuální sporty jako třeba posilování, běhání, plavání, sjezdování, cyklistika, střelba na střelnici apod. Dále jsou to tzv. partnerské sporty hrané ve dvojici nebo čtveřici. Sem patří například oblíbený squash, badminton, tenis, stolní tenis. Ale můžeme sem zařadit i lezení, provozované obvykle ve dvou lidech. Dále třeba golf a power goal. Přechodem mezi individuálními a kolektivními sporty bychom mohli zařadit všechna možná cvičení ve skupině. Tedy veškeré bojové sporty jako box, thajský box nebo wing-chu. Dále jsou pilates, fitbox, aerobic, jóga a všechny jejich moderní odnože. Hromadná cvičení v posilně, kde formou kruhového treninku jsou trénovány všechny partie nebo naopak je celý trénink zaměřen na jednu. Takovými posledními trendy jsou fyzicky náročný pole dancing, tedy tanec u tyče. Samozřejmě bychom neměli zapomenout na bříšní tance. Muži hrající powergoal na malé branky na squashovem kurtuPoslední skupinou, která je dle mého názoru opomíjena jsou klasické kolektivní sporty. Na fotbal a hokej se v televizi dívá kde kdo. Ale ruku na srdce. Kolik za rok hrajete fotbal. Nebo dokonce hokej (ten asi nikdy.. možná když jsme byli malí, tak někde na rybníku). Přitom fotbal je i finančně snadno dostupný. Nejvíc jej hrají mladí kluci po škole na hřišti. Asi nejvíce oblíbeným kolektivním sportem je u nás floorball. I když jak kde. Hraje se hlavně ve velkých městěch. Například Praha a Moravskoslezský kraj mají obrovskou základnů hráčů a několik ligových úrovních. Je pravd, že tento sport se hodí i prodejcům, protože je přeci jen nutné čas od času koupit novou hokejku za tu zlomenou. Mezi sporty, které rychle upadají patří volejbal. Drží už jen díky tomu, že na rekreační úrovni jej obvykle hrají smíšená družstva můžů i žen a hráči jsou spolu ve větším kontaktu (doslova řečeno, mohou spolu kecat). Takže čas strávený na hřišti je i malá společenská údalost. Nejvíc upadající sport je basketbal. Je to způsobeno tím, že menší hráči se víditelně hůře uplatňují a není tedy pro každého. Navíc výrazně slabší hráč je velmi silně poznat v pětičlenném týmu.

Výběr sportů by měl zahrnovat jak všechny uvedené skupiny. Je dobré měnit prostředí a dělat různé druhy sportů. Tělo tak trénuje různě části svalů, ale mozek také musí v každém sportu jinak uvažovat a počítat.

Minulý týden jsem zase jednou zažil den, kdy nervy střídala beznaděj a naopak. Pro potřeby nějakých software jsem musel renovovat svou IT výbavu. K notebooku (dvou jádro, 6G Ram, 500 hard disk..) jsem potřeboval přikoupit výkonou mašinku, pro poměrně náročné výpočty. Zkoušel jsem to samozřejmě na notasu, ale obvykle se mi sekl v 10 % výpočtu. Nehledě na to, že notebook byl v průběhu v podstatě nepoužitelný a nemůžu sedět 10 hodin na zadku a čekat na konec. Po rychlém rozhodnutí jsem začal vybírat.Herní počítač s prosklenýmí boky a červenými skly

Po dlouhé době jsem se opět musel zorientovat, kam se posunula výkonnost součásné výpočetní techniky. A dozvěděl jsem se že hodně. Za to ceny jsou stále stejné, což samozřejmě vždy potěší. Limit jsem měl kolem 15 000 Kč (bez LCD atd.) a počítal jsem s operačním systémem win 7 nebo 8 již nainstalovaným. Očekával jsem čtyř jádro 2,7 G a vyšší, aspoň 12 G RAM a minimálně 1 gigovou grafiku. Na velikosti hard disku mi až tak nezáleží, protože na počítači se bude pracovat víceméně jen tabulkovým a textovým editorem a žádná objemná data nebudu ukládat. Další paramtetry počítačů nejsleduju, zase tak moc tomu nerozumím a nechci se tím ani zabývat. Když mi něco nebude jasné, všechno se dá operativně vygooglit.

Ze záčátku jsem přemýšlel o koupi repasovaného stroje. Po hodině googlení jsem si udělal obrázek o nabídce těchto vylepšených strarých strojů. Jedná se obvykle jedná o starší typy, které jsou vyčištěné a doplněné o pár nových komponentů. Lze na nich poměrně hodně ušetřit. Pokud udělám nějaké relativní srovnání, tak repasovaný kus je cca o třetinu levnější než počítač nový se stejnou nebo podobnou konfigurací. Jak bylo řečeno, repasovaná alternativa je hlavně pro nové počítače s cenou do deseti dvanácti tisíc korun. Většinou dvou jádro nebo čtyřjádro se slabším procesorem. RAM někde do 8 – 10 giga. Jediné co mě zaujalo byl Dell s AMD procesorem. Šesti jádro s 12 Giga RAM vypadalo velice dobře a za dvanáct tisíc. Našel jsem několik eshopů, kde je možné takovou konfiguraci kopit, naneštěstí žádný z nich nebyl poblíž mého bydliště (to znamená do vzdálenosti 50-80 km). A přestože uvedená záruka byla ještě jeden rok, počítač jsem nekoupil. Nezdála se mi jedna věc, a to že, přesně ta stejná konfigurace byla v několika různých shopech a současně se mi nepodařilo najít lepší repasovanou soustavu. Navíc nejsem úplně fanoušek amd procesorů. O tom co jsem ve finále koupil, zase někdy přiště.

Pokud rádi sledujete seriály a jste jejich fanoušek, jistě vám neunikl nový seriál HBO, se zvláštním názvem Fargo. U nás nepřiliš znamý seriál je na stránkách ČSFD oceněn 91 %, což z něj dělá 14. nejoblíbenější seriál. Přestože má pouze jednu serií o jedenácti dílech, stal se z něj za mořem fenomén. U nás zatím vysílán nebyl, ale pro fanouška seriálů není problém si všechny epizody sehnat. Dostupné jsou. Každý díl trvá téměř hodinu, takže na vás česká jedenáct hodin strhující zábavy. Pozor, je více než pravděpodobné, že jakmile se začnete dívat, budete mít tendenci pouštět si další a další díl. Dokud se nakonec nedovíte, jak všechno dopadlo.
Děj se odehrává v americkém státě Minnesota, což je stát ležicí na hranici s kanadou poblíž velkých jezer. Všechno se odehrává v třeskuté zimě se spoustou sněhu a nízkými teplotami. Málé městečko Bemidji je ospalé, každý zná každého. V podstatě prdel světa plná red neck lidí. Z nostalgie jej probere až příjezd neznámého cizince a série vražd, kde jednou z obětí je šéf místní policejní stanice. Začíná hon na neznámého muže, kterého vlastně nikdo pořádně neviděl. Tím je nájemný zabíjá a vyděrač a hlavně výborný řečník a manipulátor. Souběžně s tímto dějem je vyprávěn příběh ušlápnutného pojíšťovacího agenta Lestra Nygaarda (hraje skvělý Martin Freeman, Bilbo z Hobita). Je to zakřiknutý podivín, který si nechá vše libít a ponižovat se. Jednoho dne potká na klinice s oním mužem a vedou krátký rozhovor. Po něm se vše změní. Zmizí Lesterův bývalý spolužák ze střední školy, který jej celé mladí šikanoval. Poté je zabita Lesterova manželka a velítel mistní policie. Mladá ambiciozní policistka začne vyšetřovat a obviňovat Lestra. Ten se postupně ze všech obvinění a důkázů vylže a začne žít nový život.
Seriál krásně ukazuje celkovou proměnu člověka, pokud prožije nějaké životní trauma. Zde smrt manželky, stres při výsleších a falšování důkazů. A protože pojištovák všechny tyto obtíže překonal, získává velmi silný pocit nepřekonatelnosti. Jeho sebevědomí naroste. A to psychicky i fyzicky. Přes svůj malý vzrůst se nyní nebojí jít do konfliktu s většími a silnějšími jedinci. A vyhrává, protože nemá co ztratit. Mluví velmi sebejistě a pevně. Snadněji zvládá svou práci, vydělává spoustu peněz a najde si mladou a krásnou manželku.

Přestože seriál má dvě poměrně jednoduché dějové linie, okamžitě vás vtáhne do děje. Není chvíle, kdy by vás přiběh začal nudit. Každá postava je dokonale charakterově vykreslena a tak nějak obyčejná. Máte pocit, že se to klidně může odehrát i u vás v ulici. Kdybych měl ohodnit jako ve škole, dávám jednoznačnou jedničku.

jakmile Vás to jednou chytí, velice pravděpodobně už Vás to nikdy nepustí. Akvaristika. Pozorovat klidný a tichý svět pod vodou a přetechnizované době je poslední dobou mnohem více populárnější. Je třeba podotknout, že česká republika je akvaristická velmoc a právě Češi mají veliké zásluhy na rozvoji akvaristiky v Evropě jako takové. Co tedy budeme pro úspěšný provoz akvária potřebovat?

Samozřejmě Akvárium. Pamatujte si, že čím větší akárko, tím lépe pro ryby i pro Vás. Z hlediska rybiček, je to samozřejmě o jejich životním prostoru a přirozeného chování. Pro Vás z hlediska údržby. Ačkoliv to zní na první pohled nelogicky, větší akvárium je ve finále mnohem méně starostí. Souvisí s tím biologická rovnováha, která se velice špatně udržuje právě v malých nádržích. Čím větší nádrž, tím více vody, tím větší mnohžství rostlin, tím více se případné toxiny ředí v množství.velké akvárium

Výměna vody t 60 litrovém akváriu je týdenní interval Výměna vody v 200 litrovém je 1x  za 2-3 týdny a pokud máte třeba akvárium o oběmu 1 tisíc litrů, a máte opravdu sladěnou stavbu ryb, rostlin a všeho kolo, počítáme výměnu vody klidně i na 1-2 za rok a to ještě max 20% objemu nádrže.  Pokud chcete mít klidné spaní, doporučuju zvolit na 200 litrů aspoň 8 mm sklo a samozřejmě černý silikon, který je podstatně kvalitnější a ve finále i esteticky působí lépe než průhledný. Filtr je nutností. Usadí se v něm nitrifikační bakterie, které budou požírat všechny ty toxiny, které rybičky vykadí do vody. Přemění je na látku, kterou spotřebují Vaše rostlinky. To je ona správn á biologická rovnováha, kterou je nutné najít a nastolit. Rybiček musí být dostatek aby produkovali dost odpadu jako krmivo pro rostliny, ale nesmí jich být moc, aby se toxiny stihly přeměnit a naopak neškodili životu pod vodou.

Rozhodně varuji před použitím výlučně umělých květin. Mnoho lidí to udělá hlavně z důvodu neznalosti a ušetření nákladů – soused přece říkal, že ty kytky furt chcípaj, ničí je řasy, žerou je ryby atd. Bez živé flory ovšem Vaše akvárko nebude nikdy prosperovat – budou se hromadit dusikaté látky a vy budete muset neustále měnit vodu. Samotná skladba rybiček je kapitolou pro sebe. Osazenstvo nekupujeme podle toho jak se nám líbí a jak jsou pěkně barevné. Kupujeme je podle biotopu a toho, jak se projevují.Neonka

Existují rybičky klidné, které nezajímá ani potěr ostatních ryb ( například Neonky, Tetry atd) Jsou to ovšem hejnové ryby a tak je třeba kupovat je v počtu minimálně 20 a více kusů. Naopak kupříkladu některé africké cichlidy jsou vyloženě teritoální stvoření a především v době tření zlikvidují vše živé co by mohlo znamenat hrozbu pro mladé. Cichlidy kupříkladu třeba nelze chovat vě větším množaství v jednom akváriu – stejný druh se povětšinou nesnese ( hlavně samci) a souboje končí smrtí toho slabšího. Samičky jsou většinou tolerovány.

Pche Opel…. řekl by člověk s předsudky k této německé značce. Možná oprávněně z hlediska dávné historie, kdy Opel rezavěl, byl nespolehlivý a platil za nejméně prestižní značku vyrobenou německými automobilkami. Ty časy jsou dávno pryč. Dnešní Opel je na světové úrovni a model Corsa OPC který má objem motoru 1,6 a výkon 141 KW v turbu je toho jasným důkazem. Nebude to recenze z pohledu někoho, kdo si přečetl další recenze. Tento vůz si koupil můj otec a tak velice dobře vím čeho je schopen a co umí. A věřte, že už spousta silnějších značek jako Audi a BMW na cestě v honičce zaplakalo. Vše je o poměru velikosti, váhy a výkonu motoru.opel-corsa-opc

Corsa váží nějakých 1490 kg což není mnoho. Výkon 141 kw v 1,6 objemovím motoru je solidní nášup. Navíc pořízení tuningu od oficiálního partnera pro tuto činost od firmy BSR udělalo z auta ještě větší žihadlo. Zvedlo točivý moment z 220 na celých 300 NM a hlavně jej posunulo do nízkého spektra otáček – do 1990 což je o více jak tisíc otáček níže než originál. O otm že to nejsou jen pocitové změny svědčí fakt, že jendou otec potřeboval vyměnit ložiska ale protože nevědl které píská, půjčil auto servisákovi. Jeho první otázka potom co se setkali byla cože v tom má za motor, že Corsu OPC zná a tohle není její motor. Takže pokud chcete opravdu kvalitní chiptunnig na Opela od firmy, která se na to specializuje firma BSR je zcela jistě správná volba.

 

To je někdy otázka za desítky tisíc korun. Je to asi rok co jsme začali rekonstruovat svůj nový byt, který jsem si koupili po devíti letech společného manželství a bydlení po pronájmech v malém 1+1 bytu v nepříliš libové části města Ostravy. Původní finanční suma, kterou jsme chtěli zainvestovat byla maximálně někde kolem 200 tisíců korun českých. Byla to částka jen za materiál, protože otec se touto prací zabýval velice dlouho a je opravdu všeuměl a tak je schopen udělat kompletně vše, protože má na vše vercajk a je velice šikovný. O tom že naše spolupráce byla někdy opravdu vyhrocená se rozepíši někdy jindy.  Takže jsme nemuseli platit za práci a 200K se nám zdalo dostačující. Jenže chyba lávky. Odhadnout potřebnou investici je na počátku velice složité. Tisícovky mizí jak na běžícím páse, jen revize plynu elektřiny atd jde do tisíců. Taková plynová hadice ke sporáku je otázka asi 1200 korun.  litr sem litr tam…. ze začátku, když máte sumu pokupě na účtu Vám to ani nepříjde, ale jakmile se blížíte limitu a zjíšťujete kolik toho ještě nemáte, začnete být nejistí. V podstatě nikdy nespočítáte náklady dopředu, protože nikdy nevíte, co se ´´podělá´´ Typickým příkladem je, když jsme rovnali podhlady stojem, který používá brusnou plochu s diamantem aby se dala položit plovoučka. Ano je pravda, že povětšinou se to spíše vylívá, ale vylít celý byt je opravdu palba jako blázen. Jenže co se nestalo.. kotouč už měl něco za sebou a nevydržel to. Musel se koupit nový..cena? 8500 korun. Během prací odešla rozbruška…cena opravy… 1200 korun.  Neustálé cestování do Janíka pro chybějící materiál bez kterého se nedalo hnout ani nepočítáme. Tady se hlavně ztratilo mnoho času. Nová elektrika je samozřejmostí a cena drobného elektroinstalačního matroše mě někdy přiváděla do mrákot. Nutno ovšem říct, že díky našemu příteli v Argos elektro, jsme vše měli ještě s 30% slevou, jinak bychom místo 50 000 ze elektro věci zaplatili o 30 ˇvíce a to už by člověk opravdu pocítil. No abych to shrnul… z 200 se nakonec vyklubalo 400 tisíc. Z počátečního odhadu max 3 měsíců se stalo 6 a to ještě ani omylem nebylo vše hotové ( není ještě ani nyní) ale nebylo už jiné cesty. Platit dva nájmy v dvou bytech půl roku už bylo tak akorát. Jedno vím jistě – už NIKDY VÍCE!!!!! Bylo to peklo na zemi.

Když jsem naposledy sledoval diskusi na toto téma, viděl jsem po dlouhé době lidi, kteří byly rozděleny na dva opravdu nesmiřitelné tábory. jedním z nich jsou právě podnikatelé – OSVČ a druhou stranou zaměstnanci, kteří kříčí, že podnikatelé neplatí daně a že oni ano a jak je možné že to státu nevadí. Nebude v tomto článku nijak ztrácet čas tím, že bych ti říkal ony známé argumenty, že OSVČ si musí najít práci, doufat že dostane zaplaceno, když nemaká nic nedostane atd. Podíváme se na to, jak je možné, že podnikatelé neplatí daně a státu to očividně až tak moc nevadí.

Na začátek je třeba říct, že nejvíce využívají nastavený systém podnikatelé s obratem do jendoho milionu korun ročně.  Neplatí totiž DPH a musí odvádět pouze daň ve výši 15% ze zisku. To je ovšem onen kámen úrazu – většina takovýchto podnikatelů končí v účetní ztrátě, daň tudiž neovedou žádnou a tak socany a komouše může z toho trefit šlak. Začneme tedy počítat, jak je to možné

Podnikatel si koupí Auto za 200 000 korun. Může jej odepisovat postupně co 5 let část, tudíž každý rok se mu odečte od základu daně 40 000 korun. Pokud platí silniční daň ( 1000-3000 ročně) může uplatňovat náklady na automobil. Většina malých osvč uplatňuje paušální výdaje ve výšce 5000 korun měsíčně což je 60 000 za rok. Legální cestou jsme došly k částce 100 000 korun ročně, které si odečte od základu pro výpočet daně. Co dále? Ano, dávají si do nákladů každý prd, vše co si koupí domů a jen trochu je obhajitelné před finančákem si dávají do nákladů. To vše je ale v pořádku. Nicméně dostáváme se pomaličku k jádru věci – dejem tomu že i tak má podnikatel zisk na konci roku 200 000 a měl by platit daň ve výši 30 000 korun.  Jak to jen skrouhneme? No ovšem… kolega daní paušálem 60%… hele vystav mi FA na 100 000 a těch 15% ze 40 000 ti dám cash. Je to 6000 a ušetří tak tedy 9 000 korun. Cest jak se ze zisku 200 000 dostat na nulu je spousta, a pokud není podnikatel vyloženě ňouma, udělá to tak, že to je neprůstřelné. Zatím to vypadá, že jsem na straně zaměstnanců, komoušů a socanů co křičí jací to nejsou zloději že?

Jenže chyba lávky. Má na účtu 200 000 a zisk v přiznání 0. Tak si říká jak zase se státem vydrbal a  za 100 000 koupí třeba dovolenou. A tady přichází ten fór. Odvede  21 000 státu na DPHčku, které mu naúčtuje prodejce zájezdu :) Nemyslete si, že stát je úplně blbej. Principiálně na co jsem chtěl poukázat je to, že stát až tak něřeší daň z příjmu u OSVČ, protože ví, že i ty uškudlené finance mu podnikatel pošle jiným směřem třeba ve formě DPH. Pokud znáte systém a víte jak funguje ( a stát to ví, proto ho to nijak nevyvádí z rovnováhy) je Vám jasné, že OSVČ stát nijak v podstatě neokradou. Maximálně pozdrží prachy, aby mu je následně poslal jinou cestou. Tečka.

Chlapi mají rádi hračky po celý svůj život. Rozdíl je pouze v ceně, která se v průběhu života zvyšuje. Mezi klasické hračky patří i auto. Umožňuje nejen přesuny z místa na místo, ale v dnešní společnosti představuje symbol finančního zabezpečení a moci. Proto většina lidí pečlivě vybírá svého budoucího člena rodiny. Které z aut je ovšem to nejlepší? Každý rok se vyhlašuje celá řada automobilových žebříčků o nejlepší auto. vyber auta
Existuje množství kategorií jako sportovní auto, rodinné, combi, malé, velké nebo auta do určité cenové hodnoty. Shlednutí takových žebříčků by vám mohlo výrazně pomoci v rozhodování. Obvykle je srovnáno několik parametrů. Nejčastějším je například vnitřní prostor pro pasažery. Jaké pohodlí mají tři vzadu sedící osoby. Kromě šířky se posuzuje i výška, zda hlavou neškrtáte strop. Dále objem kufru v litrech a možná sedadlová úprava, kterou navýšíte ložní prostor. Z motorových vlastnosti je to zejména poměr kombinované spotřeby k výkonu a typu motoru (dieselový a benzínový). Rozdíly pak vznikají srovnáním výbavy auta v ve srovnávané cenové kategorii. Srovnaní aut najdete nejenom v různých článcích, kterých je na internetu nespočet, ale existují přímo webové srovnavače. Zde navolíte přibližné parametry, které od svého auta vyžadujete a aplikace vám vypracuje nabídku několika odpovídajících vozů. Nyní se ale dostáváme k otázce toho skutečně nejlepšího auta. Říká se, že nejlepší auto je takové, za které nemusíte nic platit. Tomuto profilu odpovídá jen jedna varianta. Kdy nemusíte platit za koupi auta. Nezajímá vás opotřebení. Nemusíte se starat o nové zimní a letní pneumatiky. Máte vždy uhrazeno havarijní pojištění. A jediný váš naklad je kupovaní pohonných hmot. Znáte řešení? „Jaké je nejlepší auto?“. Odpověď je velmi jednoduchá:“služební“.

Kdo je nejlepší fotbalista na světě? Tento dotaz rozděluje miliony lidí na dva zcela nesmiřitelné tábory. Od jednoho uslyšíte jméno Lionel Messi… a druzí začnou bučet a říkat… ani náhodou je to Christiano Ronaldo. Ty dva tábory by se pro toto téma zavraždili, takovou nenávist může vyvolat jedna otázka a spor z oblasti sportu.Tak se na to podíváme blíže. O Ronadlovi se říká, že je mnohem více komplexní hráč než Messi – hlavičky, obounohost, výskok, rychlost a další paramaetry. Christiano RonaldoProto je pro svou skupinu fanoušků číslem jedna. S tím by se i dalo souhlasit, Messi opravdu v těchto disciplínách zaostává za Ronaldem. Jenže je tady jedno veliké ALE. Messi totiž ovládá jednu discplínu lépe než ostatních 5 top hráčů na světě v čele s Ronaldem. A tím je dribling. Ten je tak famózní, že přestože Messi prostě v jiných dovednostech zaostává, tak celkově díky tomuto faktoru je Messi prostě lepší. Schopnost vzít míč a ze stoje obejít 2,3 ba dokonce 4 hráče je tím co dělá Messiho Messim a odděluje ho od ostatní světové špičky. To nikdo jiný na světě opravdu neumí. Robben ,Ribery Ronaldo, Mata, Hazard…. ani Neymar se nemohou ani příblížit driblingu Messiho. A to píši jako naprosto zarytý fanoušek Realu Madrid. Ale je prostě třeba být objetivní. Messiho skill dribbling by i ve Fifě 15 měl být 299 i když stupnice je od 1- 100. Pak by to odpovídalu tomu, proč je nadevšemi ostatními. Stačí se podívat na video které přikládám a nemůžete semonou nesouhlasit. V takové rychlosti takové věci umí a za celou historii fotbalu uměl jen Messi. Maradno a Pelé…to bylí skvělí fotbalisti své doby, ale v porovnání s dnešním fotbalem a jeho rychlostí to bylo v chůzi. Jedinou jeho slebinou je samozřejmě fakt, že na nejlepšího hráče historie má naprosto tragickou procentuální úspěšnost v penaltách. Tam se mu takový Ronaldo asi tiše směje. Nicméně není sám, určitě si všichni pamatujeme Robbena a jeho skvělý výkon ve finále ligy mistrů proti Chelsea..