Jak jsem znovu a opět propadl akvaristice – aneb jak jsem řešil nosnost podlahy pro akvárium

Přátelelé, na začátek se musím pochlubit svých skvostem, který mi krášlí obývák –

Akváriumnádrž má rozměry 157cm na délku, 50cm na výšku a rovněž 50cm na šířku. To je čistý objem 393 litrů. Se započítáním 10 mm skla je čistý objem 374 pokud by akvárium bylo napuštěno až po okraj. Jako dno bylo použito Rataj Aquaground 7x9litrových pytlů což máme 393-63 litrů tudíž na vodu zbývá nějakých 330 litrů. Samozřejmě kořeny (4ks) a lávové kameny (asi 25ks) 100% uberou dalších 30 litrů vody. takže počítám, že celkový objem vody je oněch asi 300 litrů. Akvárium stojí na kovovém stojanu z jeklu 40 mm, který je dimensován na nosnost 1200 kilogramů, takže to je úplně v suchu. Když jsme nesli s otcem stojan po schodech nahoru ( klasika do výtahu se nevešel) vyděsil mě docela prupovídkou…. a unese ti to vůbec podlaha? Aby ses nepropadl. Do té chvíle mě ani NENAPADLO uvažovat o tom, že bych snad měl řešit v panelovém bytě takovou věc. Akvárium nemá více jak 450 kg a navíc když je to u zdi, nemůže to přece způsobit problém. A tak jsem googlovaval – nejprve jsem nacházel stránky a články, které mě velice děsily, kdy se snad udávala možná zatížení na 150kg na m2. PO chvilce přemýšlení a zapojení šedé kůry mozkové jsem přišel na to že to museli psát opravdoví diletanti. Pokud by taková nosnost opravdu byla, tak s mou váhou 80 kg a objemem mé nohy 0,00 nic M2 bych se okamžitě musel propadnout k sousedovi. Nemluvě o tom že když si pozveme návštěvu ( třeba naposledy CZE FIN) kde  nás bylo v obýváku 10 chlapů…to už bychom byli až v Austrálii podle té teorie. Začal jsem tedy googlit o praktických zkušenostech akvaristů. Našel jsem jednoho co v 7 patře měl v obýváku na jedné straně  1200 litrů a na protější dokonce 2500 !!!!!!!!!!! litrů. To že celková váha akváríí bylo o 30% vyšší než jejich objem je samozřejmé. Viděl jsem i fotky, ale znáte to…. co člověk najde na netu a nevidí osobně…. přeci jen byly pochybnosti. No a po pár dnech jsem zjístil že soused v přízemí je taky akvarista a že má 800 litrů a 1500 litrů. No a tu 800 litrovku má na totálně stejném místě jako já a tu 1500 kde já mám TV. Potom co jsem to voděl osobně, jsem konečně mohl klidně spát. Pokud si tedy chcete do paneláku pořídit akvárium do 350-400 litrů, vůbec neřešte nosnost podlahy. Pokud by bylo akvárium uprostřed panelu, mohlo by se diskutovat o možném nebezpečí. Ale pokud je to u zdi…jsou to zbytečné starosti. Pokud by někoho přece jen trápilo jestli se nepropadne, tak ukotvení do zdi je rychlá a levná záležitost, kde velkou část hmotnosti přenesete na nosnou zeď.

Tak rybičkám ZDAR

 

Tapety na zeď proti pastelkám

V minulých článcích jsem popisoval, jak jsme rekonstruovali byt a co za životní zážitek pro nás (i sousedy) to byl. V bytě nezůstala cihla na cihle, vzniklo spoustu nových stěn ze sádroše a samozřejmě nové čisté a hladké omítky. Tapety na zeď jsme nechtěli, takže jsme skoro týden malovali, dokud stěny nebyly zcela podle našich představ. Obě stěny v chodbě jsme natřeli na svetlounkou šedou a nechali chodbu prázdnou, protože nejsme zatím rozhodnutí, jak celou chodbu uspořádáme, kde bude viset zrcadlo a kde postávíme botník. Dnes napíšu právě o osudu jedné z těch šedých stěn (té větší).

Samozřejmě po hotové rekonsrtukci následuje řada kolaudační akcí pro kamarády a rodinu. Jednu takovou odpolední kolaudaci jsme udělali pro několik párů, které mají děti. Takže kromě šesti dospělých s námi byli dvě děcka, kluci, dva a tři roky. No zatím u nás moc hraček není, a nějak to dítě zabavit musíte, aby si rodiče mohli (lehce) vypít. Nějaké to auto si sice donesli, ale vlastní hračky je brzo přestaly bavit a začali šmejdit. V šuplíku mi zbyl kelíme plný pastelek, tak jsme našli nějaké papíry a nechali je v chodbě na zemi (je tam tvrdá vinylová podlaha, na které se dá kresli, v obýváku je koberec). Takže kluci si hezky malovali a my jsme kecali a popíjeli. Po půlhodině nám přinesl jeden ukázat obrázek a malovali v chodbě dále. Po hodině jedna z maminek šlaa podívat do chodby a vrátila se se slovy: „Mariáne, asi náš zabiješ“. Vběhnu do chodby a málem mě mrdlo. Jedna ze stěn byla pomalovaná v celé své délce do výše asi 120 cm nespočtem dlouhých čar. Bohužel, děcka našli v kelímku krom pastelek také červený a černý lihový fix a nebalí se je použít. Návštěva teda nedopadla nejlíp ale domluvili jsme se, že zaplatí opravu, malování.tapety na zeď

Druhý se mi představa málování trochu rozležela. Zejména se mi krutě nechtělo pokrývat vinylovou podlahu, oblepovat dveře, zásuvky a průhled do komory. Když týden v kuse malujete, tak se vám za měsíc do toho straštně, ale strašně nechce znova. Navíc ten černý liháč by mohl pod šedým nátěrem prosvítat. Brouzdal jsem proto na netu co s tím, jestli to půjde něčím dolů nebo to lze přikrýt. A narazil jsem opět na tapety na stěnu. Dneska už lze tapetovat i jinak než za komančů, kdy byly dostupné jen papírové tapety a při tapetování všude bordel. Nyní jsou k dostání moderní vliesové tapety na zeď, které se dost jednoduše lepí (prý..). Lepidlo se dává jen na zeď. Prošel jsem několik webů, ale v těch tisících vzorech jsem se nemohl vyznat. Pak jsem narazil na eshop vasetapety.cz kde je celkem dobře zpracovaný filtr, zadáte si barvy, vzor a hned vám najíždí možnosti. Nakonec jsme se rozhodli to zkusit a objednali dvě role šedo-bílé proužkované tapety, tapetovací váleček na nanesení lepidla, tapetovací kartáč a malé lepidlo. Ani to nebylo tak drahé. Za dva dny jsem měl věci doma.

Musím uznat že samotné lepení vliesové tapety na zeď je fakt jednoduché. Lepidlo nanášíte pouze na stěnu, připravený pás (s rezervou 5 cm na každé straně) shora nalepíte. Po nalepení s tím lze chvíli ještě hýbat poupravit. Na zem jsem naházel jen pár letáku co mi chodí do schránky, ale nic mi nekapalo a neušpinilo se. Vlies je omyvatelný materiál, takže nějaké prachu a špíny se není třeba obávat. Výsledný efekt je super a teď zvažujem, na kterou další stěnu by se hodila nějaká ta tapeta. Ale děckám, já už do ruky pastelky nedám.

Moje anabáze s pánskými tepláky

Moje anabáze jak jsem kupoval a vracel tepláky

přátelé, musím Vám říct, že tento příspěvek píšu tak nasraný že si to ani neumíte představit. Všecko začalo tím, že jsem is v pondělí roztrhl své milované tepláky ve fitku, kdy jsem zavadil a debilní hřebík v šatně, který čouhal ze skříňky. Mělo to aspoň pozitivní efekt na cvičení, páč jsem fakt zuřil a tím pádem jsem měl větší sílu. Ale zpátky k věci. Přišel jsem domů a pokusil se tepláky zašít, vypadalo to docela jednoduše. No ..zkrátím to… snažil jsem se o to hodinu, a pak přišla mamča… ta mi řekla že jsem se asi zbláznil, protože to je příliš velká díra na zašití a je třeba dát tam nášivku. To jsem ale zavrhl…. chodit s nášivkou jako osel jsem nechtěl. No což už, nezbývalo než sednou ke googlu a hledat ten samej model. Možná si někdo z Vás klepe na čelo, že řeším tepláky, ale měl jsem je fakt dlouho a tolikrát jsem je odžmolkovával, že bych je nosil asi už do konce života ( nevím jestli tím odžmolkováváním vzniká nějakej vztah… No samozřejmě, že vzhledem k tomu že jse ty tepláky měl dobrých 5 let, tak najít stejné byl nadlidský úkol, sondoval jsem asi 20 minut heuréku, zboží cz atd pak googlil seznamoval, bingoval, dokonce jsem projížděl Ebay a víte co jsem našel? Velkej prd! Tak jsem to vzdal a šel nasranej spát. Druhej den jakoby zázrakem jsem viděl blikací banner s nových obchodem na tepláky ( že by remarketing nebo cookies? ) tak jsem tam klikl…a světe hleď…moje pánské tepláky, akorát nové byli tam! Okamžitě jsem je celý nadšený objednal a i kdyby mi ten den ukradli auto, stejně bych byl happy.pánské černé tepláky

No ale nadšení brzy vyprchalo…. večer jsem po příchodu z práce četl potvrzovací email z eshopu, že tento model je do 5-10 pracovních dní, že je skladem u dodavatele. No nejdříve jsem jim chtěl pěkně nadat, ale uznávám, že v prvotním nadšení jsem nesledoval jejich skladový stav a později když jsem to kontroloval měli u produktu tuto informaci opravdu uvedenou. Tak jsem řekl jo v pohodě no nevadí. Obchod mě zároveň ještě požádal o uvedení mé výšky a váhy, aby zjístili že jsem objednal správnou velikost. Odepsal jsem jim ( teď už vím že chybně) že mě těší jejich zájem, ale že mám stejný model již doma a tak vím že velikost je OK. … O 2 týdny později….. došly domů, nutno říct že jsem každý den vyhlížel pošťáka jako důchodce co čeká na důchod. No jak asi už víte, nemohl jsem vyhlížet stále a tak e pošták klasicky vyprd na zvonění a jen hodil lístek do shcránky. Ale šlo jej vyzvednout ještě ten den od 17:0 takže jsem to tak neřešil Balíček jsem si donesl domů vybalím je a málem mě trefí cip…. už na 1 pohled jem poznal, že ty tepláky jsou zatraceně malé. No aby ne, byla to kopie made in china a jejich velikost M je jako naše XXXXS snad… v tu chvíli mě slyšelo určitě celé sídliště….. no co řekli by jste si.. tak je zabalil a poslal zpátky a chtěl správnou velikost nebo prachy zpátky. Bohužel jakmile jsem zjístil že jsou tak na 12 leté podvyživené dítě, hytl jsem nerva a roztrhl je vejpůl, takže o nějaké vratce nebylo ani řeči…. Dal jsem is 2 panáky kořale a šel dřepovat do fitka. Za 2 dny pišel dotazník z heuréky….. čekám jen kdy mě heuréka za můj kometář zabanuje na věky :-D

Jak jsem sháněl košili po netu

Je tomu 1,5 měsíce zpět, co mi moje manželka řekla, že na naší společné dovolené na zaoceánském parníku, na který jsem se mimochodem moc netěšil – ale o tom detailněji v jiném článku, je povinností hostů mít slavnostní oblečení na večeře. Prej je to v pokynech a to znamená, že pokud chceš jíst ( večeřet) prostě příjdeš ve společenském oblečení. Pravda… večeře jsem považovány za takovou více nóbl záležitost a tak jsem si řekl, no co to přežiji.  Jenže ejhle – týden před odplutím jsem na nátlak mé drahé polovičky udělal pořádek ve společenských hadrech, abych zjístil co si tam vezmu a hele – zjístil jsem docela zásadní problém – všechny moje košile jsou z doby kamené. Ať už střihem, barvou nebo designem. A tak začalo to peklo. Nejříve kamenné obchody. Prošmejdili jsme shopping park – jo našli jsme krásné košile, ale cena 1490 korun – z toho mě braly mrákoty. Už na začátku jsem se smířil s tím že mě to bude stát litr, ale to bylo moje absolutní maximum, co jsem byl ochoten dát. V mysli jsem si tak nějak stále přemýlal částku do 700 korun. Další byl směr ZARA. Jo cenově bychom se vlezli – 999 kč, ale upřímně byly takové divné. Jako matroš fajn, ale vzhledově mi přišlo že jsou pár let stále pozadu. Myslím že to trochu zkrátím – v shoppinu nic, poté jsme nabrali směr Karolína – žena mi tvrdila že tam mají luxusní shop s košilemi Camicie. jo jakmile jsem vlezl do obchodu, byl jsem okouzlen, přesně takovou košili chci a už jsem vybíral. Měli pravda mraky druhů košil, bylo tam snad 25 odstínu košile a od jedné barvy třeba 4 odstíny zelené nebo modré košile. Když už jsem měl vybráno, napadlo mě že jsem se vlastně ještě ani nepodíval na cenu – pravda v tu chvíli jsme byl z té košile a celkově toho obchodu tak nadšený, že jsem si říkal, pal to čert, dám i těch 1490 korun. Pak jsem ale uviděl cenovku 2499 a padl jsem do kolem. Přátelé, řeknu Vám, že za život jsem už zažil spousty zklamání, ale tohle bylo fakt velké, vezmu li v podtaz, že jsem nakupoval – tudíž dělal činost, kterou od narození nesnáším. Většinou, pokud si chci něco koupit, tak jdu do obchodu a když to není, nebo je to drahé, mávnu rukou a řeknu si, no co ušetřil jsem. Teď mě to ovšem opravdu moc mrzelo. Po této zkušenosti jsem se na to vyprdl  po několika marných hodinách jsem si řekl  že snad na netu něco najdu. Pravda koupit košile přes eshop s nemožností vyzkoušet si jak padne je trochu riziko, ale mě už ani nic jiného nezbývalo.  Našel jsem pár shopů, wayfarer, ego man.cz a další ale volba nakonec padla na dempsey.cz, protože jsem je měl na dosah ruky. Zvedl jsem mobil, zavolal, zeptal se jestli je i možnost vyzkoušení a domluvil se. Teď už je košilka v mém šatníku a je opravdu moc libová :)

 

Dovolil jsem si vypůjčit foto z eshopu

moje košile